Bylo to přesně na prvního máje, v pondělí. Ten den jsem po víkendu přišel do práce dříve než ostatní. Všude byla ještě tma a sám jsem měl zalepené oči od únavy. Když jsem ale rozsvítil a přišel ke svému stolu, nestačil jsem se divit! Rýmovník měl najednou kořínky zhruba centimetr dlouhé. Promnul jsem si oči a hadříkem opatrně očistil skleničku, abych měl jistotu, že to není usazená nečistota. A nebyla! Byly to skutečné kořínky!
Měl jsem neskutečnou radost, že se to povedlo a řízek před víkendem nevyhodil předčasně.
Pak to šlo rychle. Každý den bylo vidět, jak kořínky pomalu povyrostly a za pár týdnů jich byla plná sklenička. Stejně tak lístky se rozrůstaly a stonek prodlužoval. Přešel měsíc a uvědomil jsem si, že by bylo dobré sazeničku dát do květináče s hlínou, aby měla víc místa na kořínky a hlavně nějaké živiny, které by ji dávaly energii k dalšímu růstu. Na chatě jsem ze sklepa vyhrabal starý květináč, očistil od pavučin a dal do něj čerstvou hlínu ze stráně vedle chaty. V práci jsem pak sazeničku opatrně přesadil ze sklenice do hlíny, kde bylo její místo po několik dalších měsíců.