Každá rostlina na světě potřebuje nejen správné živiny z půdy, ale také ze samotné zálivky. Přestože je rýmovník nenáročná, a především v našem prostředí, pokojová rostlina, jeho zalévání pitnou vodou z vodovodu mu nějak zvlášť nepřidává. Netvrdím, že je to špatné, že by to rostlince ubližovalo, ale není to ideální. A to hlavně z toho důvodu, že je voda chemicky upravována, čištěna a obsahuje chlór. Obecně je tedy doporučováno jakoukoliv rostlinu, kterou máme doma, zalévat vodou dešťovou. Jenže pokud bydlíme ve městě, je hodně pravděpodobné, že si tím moc nepomůžeme, ba naopak spíše uškodíme, jelikož dešťová voda bývá ve městech příliš kyselá. To je způsobováno znečištěním ovzduší, ve kterém poletují částečky prachu CO2. Ty se při dešti na kapky nalepují a "splachují" do půdy.
Nechci tvrdit, že tato městská dešťová voda je pro rostliny závadná. Samozřejmě se může používat, stejně tak, jako voda z vodovodu. Ale pokud chceme dosáhnout opravdu skvělého výsledku bez chemických prostředků, je potřeba používat vodu, která je čištěna, obohacena o minerály a další látky, výhradně z přírodních procesů, které nejsou znečištěny nepřirozenými vlivy.
A právě takovou vodu používám pro zalévání rýmovníku. Jedná se o vodu z horského potoka Krušných hor. Po několika měsících pozorování se osvědčila jako ta nejvhodnější, samozřejmě s kombinací přírodní rašeliny ze stejné části této země. Na obrázku můžete vidět porovnání vody z vodovodu s vodou z přírody - její zabarvení způsobuje železo a další minerály, které jsou v něm obsažené.
Voda v potoce stéká z hřebenů hor a je filtrována výhradně přírodní cestou. Samozřejmě pro člověka není tato voda pitná, jelikož obsahuje i bakterie, které mohou tělu uškodit, ale vzhledem ke složení místní půdy je velice bohatá především na železo a další minerály, které rostlince dodávají další potřebné živiny pro její blahodárný růst.